Pohled na pole s rozkvetlým vlčím mákem je na pohled krásný, ale hospodář z něj žádnou radost nemá. Daří se mu v jakékoliv půdě, takže je to u nás poměrně rozšířený plevel, hlavně v nížinách v lánech obilí. Pravděpodobnou zemí původu je Severní Amerika, roste také v Africe, Asii a samozřejmě v Evropě. Není to jen všudy přítomný plevel, ale vlčí mák a jeho léčivé účinky na naše zdraví jsou známy již odpradávna. V minulosti byl využíván také jako náhražka opia.

Popis

Mák vlčí (Papaver rhoeas), lidově nazývaný „mák planý, ohníček, panenka, pleskanec“, je jednoletá bylina, patřící do čeledi makovitých. Celá lodyha, vysoká asi 30 cm, je pokryta dlouhými odstávajícími chloupky. Na větvící se lodyze vyrůstají protáhlé, přisedlé listy s nepravidelně pilovitými okraji.

Mák vlčí kvete od května do srpna. Před rozkvětem jsou květy ohnuté, po rozkvětu se napřímí. Koruna květu má ohnivě červenou barvu. V místě, kde korunní plátky přisedají, mají černomodrou skvrnu. Semeník uzrává v tobolku, zvanou makovici s četnými semeny.

Sběr a sušení

Jako drogy se užívá květních lístků. Květ se sbírá od května do srpna. Červené korunní plátky se trhají hned po rozkvětu, protože přes den rychle opadávají. Sušit se musí velmi rychle ve slabé vrstvě na vzdušném místě ve stínu, ve větrané místnosti nebo sušárně tak, aby nezčernaly, při teplotě do 35 stupňů. Usušenou drogu je nutno skladovat v uzavřené nádobě ve tmě.

Vlčí mák a jeho léčivé účinky

Vlčí mák obsahuje celou řadu alkaloidů. Nejdůležitějším je alkaloid rhoeadin, který teplem v okyseleném roztoku barví krásně červeně. Z dalších účinných látek jsou to především antokyanová barviva (cyanin, mekocyanin), slizové látky, pryskyřice, třísloviny a organické kyseliny (např. mekonová). V semenech je obsažen olej (asi 40 %), který má obdobné složení jako u máku setého.

Čerstvé květy voní podobně jako jedovaté opium, ale neobsahujé morfin. Všechny další části rostliny jsou ve větším množství jedovaté, ale daleko méně, než u máku setého a mohou způsobit i trávicí potíže. Otrava je možná u dobytka, kdyby byl vlčí mák přimísen ve větším množství do píce.

Obsažené látky tiší bolest, uklidňují a působí tlumivě na dýchací centrum, proto se vlčí mák a jeho léčivé účinky používají hlavně při chorobách horních cest dýchacích. Je oblíbeným prostředkem při kašli, chrapotu, akutním kataru půdušek a bronchiálním astmatu. Při nočním dráždivém kašli se využívá i jeho mírně sedativní působení. Ve formě kloktadla jej můžeme použít při kataru hrtanu a kašli.

V lidovém lékařství se vlčí mák používá často k přípravě různých plicních čajů. Kombinuje se například s podbělem, slézem, proskurníkem, lékořicí, diviznou a podobně. Vyrábí se z něj také plicní sirup, který má krásně červenou barvu. Recept naleznete v souvisejících příspěvcích.

Čaj a nálev

Dvě lžičky zalijeme 1/4 litrem vroucí vody, necháme 10 minut louhovat a slijeme. Užíváme 2 – 3 šálky denně.

Související články: