Routa pochází z jižní Evropy, kde roste volně ve velkém množství na kamenitých stráních vyšších poloh. Například v Litvě chovají tuto bylinku ve velké úctě, proto si jí zvolili jako národní bylinu. U nás se pěstovala a dodnes ještě občas pěstuje na zahrádkách nebo za okny v květináči, občas i zplaňuje. Routa vonná a její léčivé účinky byly již odpradávna využívány hlavně při problémech s trávením.

Popis

Routa vonná (Ruta graveolens) je vytrvalá bylina, mnohdy i polokeř 0,5 – 1 m vysoký, patřící do čeledi routovitých. Její stonek, dole dřevnatý, nahoře bylinný, se větví hned od země. Na stonku i větvích vyrůstají sivozelené, dva až třikrát zpeřené listy, jejichž lístky jsou čárkovitě úzké nebo klínovitě podlouhlé. Vrchní listy jsou přisedlé, dolní řapíkaté. Na rubu mají tečkovité žlázky.

Routa kvete od června do srpna žlutě zbarvenými květy, s nápadně dlouhými tyčinkami. Květy jsou sestaveny do vidličnatého vrcholíku. Plodem je bachratá tobolka s černými semeny. Je to víceletá rostlina, na jednom stanovišti vydrží pět i více let. Jako koření a lék se sbírá jemnější nať s listy nebo pouze listy. Mají slabě nahořklou chuť. Za čerstva má routa poměrně intenzivní zápach, po usušení je její aroma slabší a voní poměrně příjemně.

Použití routy

Routa se v menším množství přidává do bylinkových másel, salátů a omáček. Používá se sušená ke skopovému masu a zvěřině. Přidává se také do alkoholických nápojů a do voňavek. Na Istrii jí nakládají do alkoholu jako dekoraci i pro její účinky. V orientu se z ní vyrábí silný alkoholický nápoj. Ve zvěrolékařství slouží vnitřně proti červům a zevně proti hmyzu. Routa vonná a její léčivé účinky mají již odpradávna své zastoupení v lidové medicíně.

Routa vonná a její léčivé účinky

Routa vonná obsahuje asi 0,5 % toxických silic, furanokumariny,  furanochinolinové alkaloidy (rutacin), deriváty lignanu, hořčiny, třísloviny, kyselinu jablečnou, flavony (např. kempferol, kvercetin, myricetin) a jejich glykosidy (především rutin), proto jsou její sušené listy ceněnou drogou. Používá se však jen v omezeném množství. Maximální denní dávka na osobu je asi 1 lžička natě v čerstvém stavu, ve větších dávkách není prospěšná. V lidovém lékařství se většinou užívá sušená ve formě nálevu (čaje), macerátu, prášku nebo tinktury.

Routa povzbuzuje trávení, chuť k jídlu, zlepšuje vylučování žluči a tlumí bolesti při žlučníkových kamenech. Rostlina působí antiskleroticky, má dobré účinky na krevní a oběhový systém, zpevňuje krevní vlásečnice, odstraňuje z cév vápenaté usazeniny a staví krvácení. Zlepšuje prokrvení ledvin, působí dobře při ledvinových kolikách, mírně snižuje krevní tlak, podporuje dýchání, příznivě působí proti neurózám a bolestem hlavy. Užívá se také při nepravidelné menstruaci a problémech spojených s klimakteriem. Trochu čerstvé routy se může žvýkat proti nepříjemnému zápachu z úst po česneku.

Zevně se spařené listy routy přikládají na otoky a pohmožděniny. Ve formě obkladů či koupelí přispívá k hojení ran. Nálev z routy se užívá jako kloktadlo při zánětech krční sliznice.

Čaj z routy
Jednu čajovou lžičku sušené byliny přelijeme 1/4 l vroucí vody, necháme 10 minut louhovat a slijeme. Užívají se nejvíce 2 šálky denně.

Macerát
Dvě lžičky drogy se za studena macerují 8 hodin v 1/2 l vody. Pije se během dne.

Nežádoucí účinky

Ve větších dávkách je routa jedovatá, způsobuje omámení až závratě. Těhotné a kojící ženy by routu neměly užívat vůbec. Routa se má sbírat opatrně (doporučuje se raději v rukavicích), protože u lidí s citlivou pletí může šťáva z rostliny způsobit kožní záněty.

Související články: