Pěstování violky vonné
Violka vonná patří k prvním jarním květinkám. Ve volné přírodě jí mužeme najít v nížinách i ve vyšších polohách, většinou však jen do 800 m, na stinných trávnících, loukách, podél potoků, na okrajích lesů a podobně. Volně rostoucí je u nás rozšířená ještě violka trojbarevná a violka rolní. Pěstování violky vonné (fialky) na našich zahradách není tak časté jako u jejích příbuzných macešek, kterých je nespočet druhů v různých barvách, velikostech a tvarech květů.
Pěstování violky vonné (fialky)
Violka vonná je drobná, půdopokryvná, nádherně vonící trvalka, dorůstající do výšky 10 – 15 cm. Má ráda mírně zastíněné stanoviště s dostatkem vláhy a humózní, propustnou, dobře vyživenou půdu bohatou na dusík. Hodí se k pěstování na skalce, k olemování záhonů, ale můžeme jí pěstovat i v trávníku.
Fialka se množí semenem, později se sama rozrůstá kořenujícími výběžky nebo se roznáší samovýsevem. Jelikož violka dobře klíčí právě v chladném počasí, vyséváme jí přímo do volné půdy od srpna do března. Semínka sejeme na povrch a překryjeme slabou vrstvou substrátu. Violka kvete od března do dubna modrými až nafialovělými, vzácně bílými nebo narůžovělými drobnými kvítky.
Pro její léčivé účinky se v březnu a dubnu sbírá kvetoucí nať a na podzim v říjnu nebo na jaře v březnu její kořeny. Sušší se rozprostřená v tenké vrstvě ve stínu, na vzdušném místě nebo umělým teplem do teploty 40 stupňů. Violka vonná patří mezi naše nejlepší bylinky na zklidnění dýchacích cest a tlumení kašle. Má močopudné účinky, takže vyplavuje z těla škodlivé látky. Zevně se nejvíce uplatňujě při léčbě revmatismu, dny a svalových bolestí.
Související články:
Napsat komentář