Medvědice lékařská je vždy zelená, u nás vzácná a chráněná rostlina, velmi podobná brusince, kterou můžeme v naší republice najít jen v několika málo lokalitách. Roste hlavně v severní a střední Evropě, na Sibiři, v Severní Americe a Grónsku. Nejraději má suchá, slunná rašeliniště a světlé, písčité borové lesy a křoviny. U nás se někdy pěstuje pro léčebné účely, ale většinou se dováží. Medvědice lékařská a její léčivé účinky byly známy a využívány již středověkými lékaři, od 13. století se objevuje také v anglických herbářích.

Popis

Medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi), lidově nazývána „hrozník, kostrhounek, nedvědice, medvědí hrozen, medvědík, lesní ostružina, polárníček, tolokněnka, tolotěnka“, je vytrvalý keřík, patřící do čeledi vřesovcovitých. Z mohutného kulovitého kořene vyrůstají pokládající se větve, dlouhé asi půl někdy i jeden metr. Jsou dřevnaté a svými konci se od země zvedají. Krátce řapíkaté listy mají vejčitý tvar a hladké okraje. Jsou kožovité a neopadávají.

Medvědice lékařská kvete v dubnu a květnu. Květy jsou uspořádány ve skupinách po třech až deseti a na konci větví tvoří převislé hrozny. Každý květ má pěticípý kalich. Bílá nebo narůžovělá koruna je také pěticípá a má ohrnuté okraje. Květ má deset, na nitkách chlupatých, tyčinek. Pětipouzdrý semeník vybíhá v krátkou, tlustou čnělku. Uzrává v červeně zbarvenou, moučnatou peckovici, velkou asi jako hrách. Uvnitř se ukrývá pět tvrdých, podlouhle vejčitých pecek.

Listy medvědice se sbírají v létě, v teplých a suchých dnech. Suší se rychle, nejlépe umělým teplem do 40 stupňů. U nás se medvědice vyskytuje jen zřídka a protože je zákonem chráněná nesmí se sbírat.

Medvědice lékařská a její léčivé účinky

Jako drogy se používají listy medvědice lékařské. Jsou bez zápachu, chutnají hořce a stahujícně. Obsahují fenolové glykosidy (arbutin, methylarbutin, ericolin), tříslovinu (galotanin), kyselinu gallovou a elagovou, kyselinu mravenčí a citronovou, silice, flavonoidy, saponiny a další látky. Glykosid arbutin se po vstřebání do organismu štěpí na antisepticky působící hydrochinon, který účinkuje proti bakteriím, zejména E coli (častá příčina zánětu močového měchýře, hlavně u žen).

Medvědice lékařská působí  diureticky a má antiseptické účinky zejména při zánětu močových cest bakteriálního původu, silně je dezinfikuje a čistí. Podporuje vyplavování a rozpouštění písku a kaménků v močových cestách a ledvinách, používá se při přítomnosti krve v moči, tuberkulóze ledvin, vodnatelnosti a cukrovce. Její čistící účinky pomáhají i při léčbě dny. Droga je účinná pouze při zásadité reakci moči, doporučuje se proto do čaje přidat na špičku nože jedlé sody. Čaj z medvědice je někdy aplikován i při průjmových onemocněních, neboť působí stahujícně a protizánětlivě na sliznici trávicího traktu.

Medvědice by se neměla užívat dlouhodobě a ve větším množství, protože by mohla mít negativní vliv na játra. Většinou se používá ve směsích s jinými bylinkami a ne déle než 14 dní. Účinné látky obsažené v medvědici se vysokou teplotou ničí, proto se připravuje jako teplý nálev nebo macerát. Všeobecně platí že léčbu medvědicí lékařskou bychom měli konzultovat s lékařem. Těhotné a kojící matky, děti a lidé s onemocněním jater by se jejímu užívání měli vyhnout.

Související články k příspěvku „Medvědice lékařská a její léčivé účinky“: