Jírovec maďal (kaštan) se těší pověsti mohutného dekorativního stromu, proto je nejčastěji vysazován v parcích a podél cest, kde díky své husté a rozložité koruně tvoří nádherné aleje. Původem je jírovec z Malé Asie a přilehlých částí Balkánu. Do střední Evropy se brzy rozšířil ze severního Řecka a Bulharska. Kaštan a jeho léčivé účinky byly hojně využívány již od 16. století především k léčbě revmatismu a při onemocnění žil.

Popis

Jírovec maďal (Aesculus Hippocastanum), jinak zvaný jírovec obecný, lidově také „koňský kaštan, divoký kaštan“, je opadavý strom patřící do čeledi jírovcovitých. Tento mohutný strom se silným kmenem a krásně košatě rozloženými větvemi dorůstá až do výšky 25 m. Kůra na kmeni a starších větvích je rozpraskaná, na mladých větvích je hladká. Z lepkavých pupenů vyraší brzy z jara listy z dlouhými řapíky. Listy jsou pětičetné nebo sedmičetné, jejich lístky jsou klínovitě opakvejčité, s nestejnoměrně zubatými okraji.

Jírovec kvete v květnu bílými, růžově a žlutě kropenatými květy, uspořádanými do přímých jehlancovitých květenství. Nadkvětý semeník dozrává v kulatou, velkou, na povrchu skvrnitou tobolku, jakési pichlavé pouzdro, které obsahuje 1 – 3 velká, hnědá semena (kaštany), která mají trpkou až stahující chuť.

Použití

Upotřebení jírovce je velmi rozmanité. Je to dobrá medonosná rostlina, takže je výbornou pastvou pro včely. Jeho měkkého, lehce barvitelného dřeva, které se řadí k ušlechtilému materiálu, se používá v řezbářství a v truhlářství k výrobě nábytku. Kůra slouží v koželužství k vydělávání kůže, v některých zemích se používá jako barvivo. Plody (kaštany) se používají například v potravinářství a zvěrolékařství. Odvar ze zelených jírovcových tobolek působí prý také proti štěnicím. Kaštan a jeho léčivé účinky jsou také odpradávna užívány v oficiální a lidové medicíně.

Sběr a sušení

Z jírovce se využívají květy, semena (kaštany), kůra a listy. Kůra se slupuje jen z mladých větví, na nichž není ještě rozpraskaná v březnu, kdy obsahuje první jarní mízu. Suší se pokud možno rychle na slunci nebo umělým teplem. Při sušení zapáchá trochu po čpavku. Mladé listy se sbírají brzy potom, co se rozvinuly z lepkavých pupenů. Sběr květů se provádí v květnu. Semena (kaštany) se sbírají od konce srpna do října, po uvolnění z ostnatého pouzdra. Suší se nejčastěji umělým teplem v troubě.

Kaštan a jeho léčivé účinky

Kaštany obsahují hlavně skupinu tripertenů (až 10 %) souhrnně nazývaných aescin, z daších látek jsou to flavonoidy qurcetin a kaempferol a škrob. V kůře je obsažen glykosid (aeskulin) a třísloviny. V květech, které chutnají nasládle, je tříslovina, cukr a látka „cholin“.

Aktivní sloučeniny obsažené v kaštanu ovlivňují pozitivně stav žilního a cévního systému. Zlepšují prokrvení, průchodnost cév, zvyšují jejich elasticitu a posilují cévní stěny. Aesculin obsažený v kůře jírovce snižuje propustnost vlásečnic a zvyšuje jejich odolnost.

V lékárnách jsou k dostání různé přípravky z kaštanů, kůry a květů, jako jsou tinktury, krémy, masážní gely a podobně určené většinou k zevní aplikaci. Působí antibakteriálně, protizánětlivě a mírně svíravě. Používají se při zánětech žil, na bolavé klouby, při revmatismu, artritidě, dně, na hemeroidy, léčí vodnatelnost, otoky lymfatických žláz, popáleniny, omrzliny, bércové vředy, ekzémy a jiné kožní defekty.

Třísloviny obsažené v kůře působí na trávící trakt spasmolyticky, protizánětlivě, antibakterálně a mírně svíravě. Odvar z kůry jírovce se užívá při střevních katarech, průjmech, na úplavici, při hemeroidech a křečových žilách. Ke stejným účelům je používán čaj z květů jírovce.

Kaštanové listy, spařené horkou vodou, lze jako lidový lék použít ve formě obkladu na pohmožděniny. Taktéž prý pomáhá při revmatických bolestech nosit v kapsách kaštany. To samé se doporučovalo ženám v období klimaktera. Pro lepší spánek a zmírnění revmatických bolestí během noci se dávaly pod postele tři sáčky, každý s 15 kaštany.

Nežádoucí účinky

Při vnějším užívání je jírovec neškodný, s vijímkou poměrně vzácně se vyskytující alergické reakce. Při vnitřním užití je ve větších dávkách jedovatý, ačkoli toxicita jeho saponinů je poměrně nízká. Může způsobit nevolnost, bolesti žaludku, zvracení, průjem, někde uvádí i ztrátu koordinace a ochrnutí. Vnitřní užívání by mělo být jen krátkodobé a v doporučených dávkách. Každopádně těhotné a kojící ženy a děti by se měly vnitřnímu užívání vyhnout.

Související člány: