Jmelí bílé a jeho léčivé účinky využívali již staří druidové (keltští kněží), kteří mu připisovali téměř magickou moc. Tato prastará léčivá rostlina, parazitující na různých druzích stromů, by si zasluhovala širší popularizaci a využití.

Popis

Jmel bílé (Viscum album), lidově také nazývané „jemela, amala, mejlí, omejlí“, je cizopasný, vytrvalý keřík, patřící do čeledi jmelovitých. Napadá stromy jehličnaté i listnaté. Nejčastěji ho můžeme nalézt na borovicích, ale i na jedlích. Z listnatých stromů napadá nejvíce topoly, lípy a břízy. Z ovocných stromů jsou to nejčastěji jabloně a hrušně. Známe také jmelí dubové, které jak již z názvu vyplývá, cizopasí na dubech.

Jmelí zapouští své kořínky kůrou hostitelských stromů až na dřevo, kde se rozvětví a „krade“ stromu mízu, až ho leckdy umoří. Keřík sám dosahuje výšky až půl metru, skládá se z větví, které se vidlicově dělí. Na každé větvi je pár vstřícně postavených listů kopinatého tvaru. Rostlina i květy mají žlutozelenou barvu. Kvete v březnu a dubnu dvojdomými květy, které leží v úžlabí větvových vidlic ve skupince po třech až pěti, ve tvaru klubíčka. Semeník dozrává v bílou bobuli s lepkavou dužinou obsahující několik srdčitých semen.

Příbuznou rostlinou bílého jmelí je jmelí žluté, jinak zvané jmelí dubové nebo ochmet. Kvete v květnu až červnu, květy sestavenými v řídkých klasech. Listy, na rozdíl od jmelí bílého, na zimu opadávají. Bobule jsou žluté.

Sběr a sušení

Slabé větévky se sbírají pozdě na podzim nebo v zimě od začátku října až do poloviny prosince. Větévky se zbaví kůry, posekají a usuší. Větévky jmelí dubového se sbírají v březnu a dubnu před rozkvětem. Nepříjemný zápach čerstvé rostliny se sušením ztrácí.

Jmelí bílé a jeho léčivé účinky

Jmelí bílé a jeho léčivé účinky jsou známy již od pradávna, kdy se používalo především proti padoucnici, křečím, k zastavení krvácení, proti škrkavkám a při poruchách krevního oběhu. Hlavní součástí jmelí je mastný olej, alkaloidy, glykosidy, cukr a látka podobná fermentu. Celá rostlina za čerstva páchne jako žluklé máslo. Nať jmelí bílého se používá vnitřně, plody lze užívat jen zevně.

Vnitřní účinky

Jmelí (nať) je hlavně výrazným léčivým prostředkem pro srdce a krevní oběh. Působí protikrvácivě a spasmolyticky (uvolňuje a tlumí křeče), posiluje činnost žláz s vnitřní sekrecí, reguluje látkovou výměnu, zlepšuje krevní oběh a srdeční činnost, podporuje činnost slinivky břišní a má celkově posilující účinky. Pití čaje ze jmelí je léčivým prostředkem také při zvápnění cév a při vysokém i nízkém tlaku (vysoký snižuje, nízký zvyšuje).

Jmelí se doporučuje ženám při silném menstruačním krvácení a při těžkostech v období klimakteria, jako je například bušení srdce, návaly, poruchy dýchání či pocity strachu. Čaj ze jmelí se používá i k zastavení krvácení. Jestliže ho například vtáhneme nosem, krvácení se zastaví. Kromě toho má jmelí pozitivní účinky při zácpě, břišní kolice, onemocnění ledvin, jater a močového měchýře.

Jmelí bylo dříve také užíváno proti škrkavkám. Čajová lžička dřeva rozdroleného na prášek se vsypala do 1/4 l teplého mléka a vše se vypilo večer před spaním po lehké večeři.

Odvar ze jmelí se doporučuje všem kdo trpí nádorovým onemocněním nebo vysokým tlakem. Pro posílení léčivého účinku jmelí se doporučuje kombinovat s přesličkou a připravit si odvar ze jmelí a přesličky. Hrst přesličky vaříme v 1 litru vody asi půl hodiny, nakonec přisypeme lžíci nadrobno nasekané nati jmelí, odstavíme a necháme chvíli louhovat. Pije se během dne po malých doušcích, hlavně při poruchách krevního oběhu. Recepty na čaj a odvar ze jmelí naleznete níže.

Zevní účinky

Plody jmelí bílého (bobulky) se užívají jen zevně, pro vnitřní použití jsou jedovaté. Pokud je smísíme z vepřovým sádlem, můžeme je používat na omrzliny. Jmelí lze také ve formě odvaru přidávat do koupelí jako kůru pro očistu kůže.

Související články s příspěvkem „Jmelí bílé a jeho léčivé účinky“: