Fialka a její léčivé účinky
Fialka správně nazývaná violka vonná, je charakteristická svou výraznou vůní a půvabnými fialovými kvítky. Je to u nás hojně rozšířená rostlina, kterou můžeme najít na stinných trávnících, loukách, podél potoků, v houštinách, na okrajích lesů a většinou tam, kde je alespoň trochu vlhko. Koho by nepotěšila na jaře kytička něžných, krásně vonících kvítků, ale mimo svůj půvabný vzhled má fialka a její léčivé účinky již dlouholetou tradici v lidovém lékařství. Violka patří mezi nejstarší léčivé rostliny, psali o ní už Dioskorides a Plinius st.. V jejich dobách se doporučovalo přivonět k ní při bolestech hlavy.
Popis
Violka vonná (Viola odorata), neboli fialka, je vytrvalá bylinka patřící do čeledi violkovitých, dorůstající do výšky asi 10 – 15 cm. Z jejího oddenku vyrůstají listy na dlouhých řapících. V mládí jsou stočeny z obou stran do kornoutu, po rozvinutí jsou široce vejčité, u řapíku hluboce srdčitě vykrojené. Těsně pod listovou čepelí jsou listy opatřeny dvěma vejčitě kopinatými palisty, jež mají na koncích jemné brvy. Okraje listů jsou vroubkované. Později v létě vyrůstají, zejména ze šlahounů, listy ledvinovitého tvaru. Šlahouny odnožují a zakořeňují.
Violka kvete v březnu a dubnu fialovýmii, zřídka bílými, někdy i červenavými kvítky. Květy jsou umístěny na dlouhých stopkách, opatřených uprostřed své délky dvěma listeny. Kalich je složen z pěti protáhlých úzkých kališních lístků. Korunu tvoří pět plátků korunních. V létě se objevují druhé květy, které jsou malé a zelenavé, takže si jich málokdo všimne. Semeník, který vybíhá v čnělku ukončenou zahnutou bliznou, uzrává v tobolku. Její vnitřek je rozdělen na tři pouzdra, jež obsahují žlutá semena.
Sběr a sušení
Květoucí nať violky vonné se sbírá v březnu a dubnu. Je dobré při sběru vybírat jen květy tmavší, vyrůstající ve stinných lesích. Obecně platí, že čím jsou květy tmavší a vůně silnější, tím obsahuje violka více účinných látek. Suší se opatrně ve stínu, rozprostřená v tenké vrstvě. Uchovává se v uzavřené nádobě na tmavém místě. Kořeny se sbírají buď na podzim v říjnu nebo na jaře v březnu. Dobře se očistí a pozvolna usuší. Pokud sušime umělým teplem, teplota by neměla přesáhnou 40 stupňů.
Violka vonná – fialka a její léčivé účinky
Nať i oddenek violky vonné obsahuje saponiny usnadňující odkašlávání, slizové látky, flavonové glykosidy, alkaloid violin, voskové látky, vonné silice a sloučeninu kyseliny salycilové, která má nezastupitelnou roli v kožním lékařství. Vonné silice obsažené v rostlině se využívají při výrobě voňavek.
Vnitřní účinky
Violka patří mezi naše nejlepší léčivé rostliny používané k tišení a zastavení kašle. Léčí astma, uvolňuje a rozpouští hleny, uklidňuje dýchací cesty a pomáhá při chrapotu. Při všech těchto onemocněních, ale i při chřipce a silném nachlazení se doporučuje pít teplý violkový čaj (nálev) oslazený medem. Velmi dobře působí především u dětí a starších lidí. Pro usnadnění odkašlávání lze užít i odvar z čerstvého listí, stejně tak i odvar z čerstvého či sušeného kořene. Někteří bylinkáří vyrábějí ze sušených květů fialkový sirup proti kašli. Za zmíňku stojí také její močopudné (diuretické) účinky, díky nímž podporuje vylučování vody a tím odplavuje z těla škodlivé látky.
Odvar z listů při zahlenění
Hrst čerstvých listů se spaří 1/4 l vroucí vody, nechá povařit 2 minuty, scedí se a užívá 3 x denně malý šálek. Odvar z kořene se připravuje a užívá stejně.
Zevní účinky
Zevně se fialka a její léčivé účinky využívají v první řadě při dně, revmatismu a svalových bolestech, nejčastěji ve formě tinktury. Koupele či obklady mají příznivé účinky na špatně se hojící rány, hemeroidy a při vypadávání vlasů. Na zánětlivé otoky můžeme též přiložit rovnou rozmačkané čerstvé listy violky vonné.
Související články:
Napsat komentář