Dub letní, lidově také zvaný „křemelák“, je u nás hojně rozšížený mohutný strom, tvořící často rozsáhlé lesní porosty. Není vyjímkou, že se dub může dožít několik stovek let, někdy i tisíců. Roste téměř po celé Evropě s vyjímkou nejjižnějších a nejsevernějších oblastí.

Popis

Dub letní (Quercus robur) je jeden s nejmohutnějších stromů, vyskytujících se u nás, patřící do čeledi bukovitých. Dorůstá až do výšky 50 metrů a po obvodu může mít i 5 metrů. Jeho silné větve se ve výšce asi osmi metrů rozkládájí v mohutnou, širokou korunu. Kůra kmene a silnějších větví je silná, hluboce rozprasaná a má šedohnědou barvu. Mladší, tenčí větve jsou hladké, nejsou rozpukané a jejch kůra je lesklá, zbarvená popelavě šedě. Nazývá se kůra zrcadlová.

Listí na zimu opadává a raší opět v dubnu až květnu. Společně s listy se objevují i drobné, jenodommé květy. Tuhé kožovité listy mají krátký řapík a jsou podlouhle opakvejčité, lysé, po okrajích chobotnatě laločnaté. Jednodommé květy jsou dvojího druhu. Prašníkové tvoří řídké, převislé jehnědy. Když se pyl z prašníků vypráší, opadávají. Pestíkové květy jsou většinou po čtyřech na dlouhé stopce. Při zrání pestíkových květů se z květního obalu vytvoří polokulovitá číška, v níž je napůl usazen plod známý jako žalud.

Kromě dubu letního u nás roste i dub zimní (Quercus petraea), jinak zvaný drnák. Na první pohled ho poznáme podle toho, že je nižší a rozložitější než dub letní. Plod (žalud) je kratší a tlutší.
Nejúčinnější látkou z dubu je tříslovina. Nejvíce jí obsahuje mladá kůra (asi 15%). Dále zde nalezneme kyselinu tříselnou a v žaludech je obsaženo hodně škrobových látek.

Mladá dubová kůra se slupuje v březnu až v dubnu z mladých větví či mladých dubových kmínků poražených při probírání kultury a suší se na slunci. Listy se sbírají v červnu, žaludy v srpnu až září.

Dub letní a jeho využití

Dub je hojně využívaný v lékařství a ve zvěrolékařství. Dřevo se používá k nejrůznějším stavbám, protože je hodně odolné. Taktéž se z něj vyrábí lepší nábytek. Starší kůra slouží k výrobě třísla v koželužství. Dubové odpady z průmyslu se velmi dobře zužitkují jako palivové dřevo, protože vydrží dlouho hořet.V lékařství se používá kůra, listy a žaludy.

V lidovém léčitelství se používá všude tam, kde chceme využít jeho stahujících a svíravých účinků. Odvar z dubové kůry můžeme použít vnitřně při průjmových onemocněních nebo jako kloktadlo při zánětu mandlí. Zevně se odvaru z kůry využívá proti potivosti nohou, při hemeroidech, popáleninách a otocích. Léčivé účinky dubové kůry jsou podrobněji popsány v souvisejícím článku.

Odvaru z dubového listí se používá při močových kamenech. Z plodů (žaludů) se vařila „káva“, která má posilující a dezinfekční účinky. Používala se na pročištění organismu, krvetvorbu a proti vnitřním zánětům (např. močových cest). Proti průjmu se z žaludů připravoval domácí léčivý prostředek. Duběnky (kulaté útvary na listech, kde parazitují larvy žlabatky duběnkové), byly dříve ve formě prášku, odvaru nebo výluhu v alkoholu používány například proti tyfu, na kožní záněty a zanícené sliznice.

Odvar z dubového listí
Hrst dubového listí zalijeme 1/3 l vody, necháme přejít varem a zchladlé přes den vypijeme.

Domácí léčivý prostředek z žaludů
Pět dobře omytých žaludů se rozemele, ušlehá s jedním celým vejcem, trochu osladí a najednou sní.

Související články: