Rubrika: Cibule
Cibule a její léčivé účinky
Cibule má velmi dlouhou historii a tradici. Používá se téměř po celém světě. Pochází z Egypta a střední Asie, cibule sečka pochází z Číny, šalotka z habešské oblasti. Byla používanou potravinou již v Egyptě při stavbě pyramid. Od nás pochází cibule Všetatská (asi ze 17 století), která se pěstuje dodnes. Je to neodmyslitelná surovina při přípravě mnoha pokrmů, ale i cibule a její léčivé účinky jsou ceněny již odpradávna. Tam, kde se jí hodně cibule (např. Gruzie, Bulharsko), jsou lidé proslulí svojí dlouhověkostí.
Popis
Cibuli zná snad úplně každý, takže popis jen ve stručnosti. Cibule kuchyňská (Allium cepa) je dvouletá rostlina. V zemi má různě velkou cibuli podle druhu a šlechtění, skládající se z podcibulí s tenkými, krátkými kořínky a několika
Cibulový sirup na kašel
Cibule obsahuje velké množství vitamínů a jiných látek prospěšných našemu organismu. Je nepostradatelná v naší kuchyni, ale díky svým účinkům má zastoupení i v domácím lékařství. Můžeme si z ní připravit domácí cibulový sirup na kašel. Je to již léty prověřený, jednoduchý na přípravu a laciný lék, který používaly již naše babičky.
Domácí cibulový sirup na kašel – recept, použití, léčivé účinky
Na přípravu cibulového sirupu je třeba pouze šroubovací sklenice, cibule a cukr, případně med. Cibuli používáme nejčastěji klasickou bílou, ale pro toho kdo má s cibulovým aroma nějaký problém a pro děti, je vhodná
Pěstování cibule
Cibule kuchyňská patří u nás spolu se zelím k nejrozšířenějším a nejdůležitějším druhům zeleniny. Je nepostradatelná v kuchyni, při nakládání zeleniny a dá se i dobře sušit. Šťáva z cibule obsahuje látky s antibiotickými účinky (fotoncidy) a mnoho jiných látek jako je allin, allicin, vitamíny a minerály důležité pro náš organismus. Pěstování cibule bývalo dříve rozšířenější, ale dnes se k ní spousta zahrádkářů opět vrací.
Pěstování cibule
Cibule vyžaduje především sluněčnou polohu a záhřevné půdy, z nichž mívá jemnou a nasládlou chuť. V těžkých, kyselých studených půdách hůře vyzrává a podléhá hnilobě. Příliš se jí nedaří ve vyšších oblastech s vlhčím klimatem, kda špatně dozrává. Ze živin cibule potřebuje zejména fosfor a
Pěstování cibule šalotky
Cibule šalotka (Allium ascalonicum) neboli množilka vytváří z jedné cibule během krátkého vegetačního období trs cibulí téže velikosti. Některé druhy šalotky pěstované v zahraničí také vykvétají. Šalotka má v domácnosti široké spektrum využití podobně jako cibule kuchyňská. Cibulky šalotky však mají jemnější nasládlou chuť a jsou velmi oblíbené pro nakládání do octového nálevu. V jarním období se také využívá její nať, která je stejně hodnotná jako pažitka. Také z těchto důvodů je pěstování cibule šalotky u nás stále v oblibě.
Pěstování cibule šalotky
Šalotku je možné pěstovat téměř všude i ve vyšších polohách s méně příznivými klimatickými podmínkami, kde je její pěstování účelnější a spolehlivější než pěstování cibule kuchyňské. Pěstování cibule šalotky
Pěstování zimní cibule
U nás méně známá, ale cenná cibule zimní neboli sečka (Allium fistulosum) je domovem v Číně, Japonsku a na Sibiři. V Evropě se objevuje od 17. století. Její název sečka není odvozen od „setí“, ale od slova „sečení“, protože se využívá především ke sežínání nati. Pěstování zimní cibule bylo u nás donedávna velkou neznámou, teprve někdy od roku 2000 jsou v prodeji semena odrůdy „Bajkal“.
Popis
Cibule zimní je vytrvalá rostlina s rourkovitými listy o průměru 1 – 1,5 cm, podobnými cibuli kuchyňské. Nevytváří ovšem zatahující cibule, nýbrž jen podzemní ztluštěniny z pochev listů. Podobá se tím póru nebo cibuli zelenačce
Inulin a jeho zdroje v rostlinách
Inulin je polysacharid, který vzniká spojováním molekul fruktózy. Patří do skupiny látek, které tvoří tzv. vlákninový komplex a vláknina, jak je včeobecně známo, je lidskému organismu velmi prospěšná. Inulin a jeho zdroje v rostlinách jsou proto, nejen v dnešní době, velmi diskutovaným tématem.
Inulin a jeho zdroje v rostlinách
V hojné míře se inulin vyskytuje například u některých zástupců rostlin z čeledi hvězdnicovitých, čekankovitých, amarilkových a pod., jako zásobní polysacharid. Na rozdíl od škrobu, který je také zásobním polysacharidem
