Monthly Archives: Leden 2018
Fialka a její léčivé účinky
Fialka správně nazývaná violka vonná, je charakteristická svou výraznou vůní a půvabnými fialovými kvítky. Je to u nás hojně rozšířená rostlina, kterou můžeme najít na stinných trávnících, loukách, podél potoků, v houštinách, na okrajích lesů a většinou tam, kde je alespoň trochu vlhko. Koho by nepotěšila na jaře kytička něžných, krásně vonících kvítků, ale mimo svůj půvabný vzhled má fialka a její léčivé účinky již dlouholetou tradici v lidovém lékařství. Violka patří mezi nejstarší léčivé rostliny, psali o ní už Dioskorides a Plinius st.. V jejich dobách se doporučovalo přivonět k ní při bolestech hlavy.
Popis
Violka vonná (Viola odorata), neboli fialka, je vytrvalá bylinka patřící do čeledi violkovitých, dorůstající do výšky asi 10 – 15 cm. Z jejího oddenku vyrůstají listy na dlouhých řapících. V mládí jsou stočeny z obou stran do kornoutu, po rozvinutí jsou široce vejčité, u řapíku hluboce srdčitě vykrojené. Těsně
Fialkový sirup
Koho by nepotěšilo, když při jarní procházce narazí na modrofialovou záplavu fialek. Jejich charakteristická a pronikavá vůně je s ničím nezaměnitelná. Kromě svého milého vzhledu a nádherné vůně v sobě však violka vonná skrývá i velkou léčivou sílu. Tato bylinka patří mezi nejlepší přírodní léčivé prostředky, používané k tišení kašle. Staří bylinkáři připravovali z jejich květů léčivý fialkový sirup. Proč si ho tedy nevyzkusit vyrobit i dnes? Květy violky vonné sbíráme v březnu a dubnu a obecně platí, že čím jsou tmavší a jejich vůně silnější, tím v sobě ukrývají více účinných látek.
Jak vyrobit domácí fialkový sirup – recept, použití, léčivé účinky
Dvě vrchovaté hrsti květů violky vonné spaříme 1/2 l vroucí vody a necháme 24 hodin louhovat. Po této době přecedíme přes plátýnko a zbytek ještě vymačkáme. Přidáme trochu šťávy vymačkané z citrónu a 300 – 400 g cukru. Potom vše zahříváme na teplotu 75 – 80 stupňů, než se cukr
Pěstování violky vonné
Violka vonná patří k prvním jarním květinkám. Ve volné přírodě jí mužeme najít v nížinách i ve vyšších polohách, většinou však jen do 800 m, na stinných trávnících, loukách, podél potoků, na okrajích lesů a podobně. Volně rostoucí je u nás rozšířená ještě violka trojbarevná a violka rolní. Pěstování violky vonné (fialky) na našich zahradách není tak časté jako u jejích příbuzných macešek, kterých je nespočet druhů v různých barvách, velikostech a tvarech květů.
Pěstování violky vonné (fialky)
Violka vonná je drobná, půdopokryvná, nádherně vonící trvalka, dorůstající do výšky 10 – 15 cm. Má ráda mírně zastíněné stanoviště s dostatkem vláhy a humózní, propustnou, dobře vyživenou půdu bohatou na
Topol a jeho léčivé účinky
Topol pochází z jižní Evropy, kde tvoří souvislé porosty, ale můžeme ho najít i ve střední a západní Asii a Severní Americe. U nás jsou jeho přirozeným stanovištěm břehy řek, potoků a bažin. Sází se jako dekorativní strom, ponejvíce v parcích a podél cest. Také topol a jeho léčivé účinky jsou využívány odpradávna. Již ve starém Řecku se doporučoval obklad z listů při dně a plody při léčbě epilepsie. Ve starém Egyptě se používala topolová mast k balsamování mrtvých těl.
Popis
Topol černý (Populus nigra) je listnatý opadavý strom, patřící do čeledi vrbovitých, dosahující výšky 25 i více metrů, který se dožívá až několika staletí. Má štíhlou rozložitou korunu se silnými větvemi. Kůra kmene i větví je bělošedá, s hlubokými a mělkými puklinami. Zahrocené listy
Hluchavka bílá a její léčivé účinky
U nás je hluchavka bílá, stejně jako jí podobná kopřiva, hojně rozšířenou bylinou. Můžeme ji najít na rumištích, ve vlhčích lesích a houštinách, v křoviscích u cest, na starých zdech, plotech a podobně. Hluchavka bílá a její léčivé účinky sahají do velmi dávné minulosti. Ve starém Řecku o ní psali již Plinius st., který byl autorem nejvýznamější přírodovědné encyklopedie starého Říma a Dioskorides, po kterém byla dokonce pojmenována i řada rostlin.
Popis
Hluchavka bílá (Lamium album) je vytrvalá bylina patřící do čeledi hluchavkovitých. Z jejího oddenku v zemi vyrůstá čtyřhranná, nevětvená lodyha do výšky asi čtvrt metru. Listy jsou vstřícné, vejčitého tvaru, na konci zašpičatělé. Dolní mají dlouhý řapík, horní krátký. Jejich okraje jsou
Tinktura z pupenů topolu
Topolové pupeny jsou jedním z nejúčinnějších gemoterapeutických (gemoterapie – přírodní léčba pupeny) produktů. Zevně se užívá většinou ve formě masti, vnitřně jako nálev. Také tinktura z pupenů topolu černého je jedním z léčivých prostředků, který si můžeme vyrobit i doma.
Domácí tinktura z pupenů topolu – recept, léčivé účinky, použití
Bylinný výluh neboli tinkturu získáme macerováním bylinných částí v alkoholu. Topolové pupeny naplníme zlehka do sklenice, zalijeme 40 % alkoholem (vodka, režná), uzavřeme a necháme 14 dní i déle louhovat. Každý den obsah sklenice dobře protřepeme. Po té přefitrujeme,
Tinktura z hluchavky
Hluchavka bílá je u nás hojně rozšířená, planě rostoucí léčivá bylina. Na rozdíl od kopřivy, které je hodně podobná, jí zdobí od jara do podzimu drobné bílé kvítky, jež v sobě skrývají velkou léčivou sílu. Tinktura z hluchavky je jedním z léčivých přípravků, který si můžeme připravit i sami doma.
Tinktura z hluchavky – recept, použití, léčivé účinky
Na přípravu domácí tinktury z hluvhavky budeme potřebovat 5 lžic květů a 1/2 l 40 – 60 % alkoholu. Květy přelijeme destilátem a necháme 10 – 14 dní stát v uzavřené láhvi. Během této doby občas láhev
Kmín a jeho léčivé účinky
Kmín kořenný je jedním z nejstarších koření. Roste hojně na našich loukách, pastvinách, mezích, můžeme ho najít po celé střední a severní Evropě, na Sibiři a v přední Asii. Existuje také mnoho vyšlěchtěných odrůd této užitkové rostliny. Ve větším množství se pěstuje v Německu, Holandsku a Skandinávii. Není to však jen všeobecně známé a používané koření, ale i kmín a jeho léčivé účinky jsou využívány již odpradávna.
Popis
Kmín kořenný (Carum carvi), někdy také nazýván kmín luční, je dvouletá nebo vytrvalá rostlina, patřící do čeledi miříkovitých. V zemi má vřetenovitý kořen z něhož prvním rokem vyrůstá několik přízemních listů. Teprve druhým rokem
Pěstování kmínu
Kmín je běžným a hojně používaným kořením nejen v naší kuchyni. Jeho semena se používají při přípravě mnoha pokrmů, v pekařství, k výrobé likérů, olejů a podobně. Obsahují etherický olej jehož nejdůležitější složkou je karvon. Prvním rokem můžeme použít i mladé kmínové listy do polévek, omáček, salátů a pomazánek. Nejsou sice tak aromatické, ale mají svěží příjemnou chuť. Pěstování kmínu není nikterak náročné, na jeho plody si však musíme počkat do druhého roku.
Pěstování kmínu
Kmín kořenný je dvouletá někdy i vytrvalá rostlina, která vytváří v prvním roce pouze přízemní růžici listů a teprve druhým rokem kvete a přináší semena. Kmínu se daří nejvíce ve vlhčích a humózních půdách s dostatkem
Šafrán a jeho léčivé účinky
Šafrán pochází zřejmě ze západní Asie a odtud se rozšířil do Indie a Číny a posléze také do Evropy. Znali jej už ve starém Egyptě a v pokrmech starých Řeků a Římanů byl téměř nezbytný. Kdysi se šafrán pěstoval na „šafránicích“ v Čechách i na Moravě, protože po něm byla velká poptávka. Úsloví „je toho jako šafránu“ ukazuje, jak vzácné to bylo koření a jak opatrně se jím kořenilo. Také šafrán a jeho léčivé účinky jsou používány již odpradávna k léčení různých nemocí a neduhů.
Popis
Šafrán setý (Crocus sativus), lidově nazýván „krokus setý, krocin, krocinka, kročec, šefra, šefráň“, je nízká rostlina rostoucí z cibulovité hlízy pod zemí, patřící do čeledi rostlin kosatcovitých. V zemi má šafrán zploštělé kulovité
