Monthly Archives: Březen 2017

Celer a jeho léčivé účinky

Celer a jeho léčivé účinky na náš organismus

Celer je všeobecně známá a hojně využívaná naťová a kořenová zelenina. Existují tři druhy a to celer hlíznatý, pěstovaný především pro hlízu, ale lze použít i jeho listy. Celer řapíkatý nevytváří hlízu, ale mnoho silných řapíků, používaných jako jemná zelenina. Celer listový vytváří pouze mnoho listových výhonků. Nať a kořeny obsahují cenné léčivé látky. Celer a jeho léčivé účinky na náš organismus jsou známy a vysoce ceněny již odnepaměti.

Použití

V kuchyni se využívá nať, bulva i semeno. Celerová nať má výraznější aroma než nať petrželová. Celer (nať i bulva) se používá čerstvý nebo sušený při zapékání nebo dušení masa se zeleninou, do pokrmů z mletého masa, do polévek, salátů a podobně.
Usušené celerové listy uchováváme v dobře uzavřené tmavé nádobě. Sušit lze také strouhanou celerovou bulvu.

Celer a jeho léčivé účinky

Celer je u nás oblíbený nejen pro své výrazné chuťové vlastnosti, ale i díky nezanedbatelným léčivým účinkům. Bulvy celeru obsahují bílkoviny a množství minerálních

Jahodník a jeho léčivé účinky

Jahodník a jeho léčivé účinky na náš organismus

Jahodník je rostlina, která provází člověka už odpradávna. Jeho plody patří mezi nejoblíbenější ovoce. Můžeme ho nejčastěji nalézt v lesích, hájích, na loukách, lesních pasekách, na mezích i jinde. Vyskytuje se téměř v celé Evropě. Jahodník a jeho léčivé účinky jsou také využívány v lidové medicíně.

Popis

Jahodník obecný (Fragaria vesca), také známý jako lesní jahoda, je vytrvalá rostlina patřící do čeledi růžovitých. Z oddénku jahodníku obecného vyrůstají listy s dlouhými řapíky a tenké, bezlisté šlahouny, plazící se po zemi. Tyto šlahouny místy zapouští kořeny a tím přispívají k množení.

Listy jahodníku jsou trojčetné s pilovitým okrajem. Z oddenku vyrůstají také stvoly, na kterých se od dubna do července rozvíjejí bílé kvítky. Po oplození lůžko květu zdužnatí a vytvoří plod, jenž uzraje v červenou jahodu.

Jahodníku obecnému se podobá jahodník trávnice nebo jahodník truskavec s jahodami červenými pouze na osluněné straně. Na našich zahradách jsou pěstovány různé odrůdy, z nichž vysoce ceněn je zejména jahodník měsíční, který dlouho rodí.

Použití

Z jahodníku se v lidovém lékařství užívá především listů, dále také květů, kořene a někdy i plodů. Plody lesní a zahradní jahody jsou oblíbeným ovocem. Mladé, sušené listy se

Puškvorec a jeho léčivé účinky

Puškvorec a jeho léčivé účinky na náš organismus

Puškvorec je původem z Asie, po té byl ve strarověku rozšířen do Indie a nyní ho můžeme najít po celé Evropě, v Asii, Jižní Americe ale i jinde. Nejvíce se mu daří v bažinách, rybnících a na březích stojatých vod, je to mokřadní rostlina. V součastnosti roste roztroušeně po celém našem území, spíše ale v teplejších oblastech. Puškvorec a jeho léčivé účinky, respektive jeho oddenku, působí především na pročištění celého organismu.

Popis

Puškvorec obecný (Acorus calamus), lidově také nazývaný „kořen prsní, kořen nejedlíkový, šišvorec, prustvorec“, je vytrvalá rostlina z čeledi árónovitých, vysoká až 1,5 metru. V zemi má vodorovně uložený válcovitý, shora poněkud oploštělý, dužnatý oddenek se zelenavou, červenavou nebo hnědavou kůrou. Na řezu je oddenek bělavý. Je rozdělen na články, na jejichž rozhraní jsou nahnědlé pochvy a vláknité kořínky.

Z oddenku vyrůstají ostrohranné, mečovité listy, dlouhé až 1 metr, široké 2 centimetry. Z oddenku vyrůstá také jednoduchý, na jedné straně ostrý, na druhé žlábkovitý stvol dosahující většinou výšky přes jeden metr. Ukončen je květní palicí silnou asi jako prst, zpočátku zelenou, později hnědou, dorůstající asi 5 – 9 cm. Nad palicí vyrůstá ještě jeden listen. Puškvorec kvete v červnu a červenci.

Použití

Oloupaný oddenek puškvorce se proslazuje cukrem a slouží jako lék i pochoutka. Jinak se také spolu s jinými hořkými bylinkami (andělika, pelyněk, zeměžluč a jiné) dává do žaludečních likérů a do kořenných směsí

Bylinky a koření z naší přírody

Bylinky a koření z naší přírody použití

Většina rostlin volně rostoucích v naší přírodě obsahuje mnoho cenných látek, vitamínů, minerálů, léčivých složek a látek, které napomáhají našemu zdraví a dobrému trávení. Bylinky a koření z naší přírody bývaly kdysi nezanedbatelnou součástí stravy našich předků. Některé mají zajímavé chuťové a kořenící vlastnosti. Jarní bylinky byly a jsou součástí jarních kůr k rozproudění metabolismu a oživení životních pochodů v těle po dlouhé zimě.

Bylinky a koření z naší přírody – použítí

Jako koření můžeme používat listy, květy, plody a kořeny rozmanitých rostlin. Zde uvádím jen pár příkladů nejpoužívanějších bylinek a jejich součástí.
Mladé listy: bedrník, jahodník, fialka, chudobka, jitrocel, kopřiva, merlík, pampeliška, potočnice, šťovík a další.
Květy: černý bez, fialka, hluchavka, poupata zplanělé denivky a další.
Plody: dřišťál, dřín, rakytník (velmi bohatý na vitamín C), sladkoplodé jeřabiny, šípek a jiné známné lesní plody.
Kořeny: lopuch, kozí brada luční, zplanělý křen, kuklík, pampeliška – smetanka, pupalka a další.

Většina těchto rostlin, ale i jiné se používaly ve staročeské kuchyni. Některé měly využití jako zelenina (mladé výhonky bolševníku, listy podbělu, lebedy a merlíku, rozmanité kořeny, oddenky a hlízy). Z některých se vařila jarní a velikonoční jídla (velikonoční nádiva zvaná hlavička, jarní bylinková polévka).

Chmel a jeho léčivé účinky

Chmel a jeho léčivé účinky na náš organismus

Chmel otáčivý je rostlina známá hlavně jako surovina pro výrobu piva. Mladé chmelové výhonky „pazoušky“ se však používali v Římě již za dob Plinia k výrobě salátu ochuceného solí, pepřem, olejem a octem. Už není tak známo, že chmel a jeho léčivé účinky jsou mnohostranné.

Popis

Chmel otáčivý (Humulus lupulus), jinak také chmel obecný je vytrvalá rostlina, patřící do čeledi konopovitých. V zemi má oddenek z něhož vyrůstá tenká, drsná lodyha, dosahující délky až 7 metrů. Lodyha se obtáčí kolem tyčí nebo stromů, a to vždy vpravo. Nese pětilaločné vstřícné listy, široce kopinaté, u řapíku srdčitě vykrojené. Listy jsou na povrchu drsné, na okrajích hrubě pilovité.

Chmel kvete v červenci a srpnu. Květy jsou dvoudomé. Prašníkové květy jsou v úžlabí listů sestaveny v laty. Každý drobný kvítek má pětilisté zelené okvětí a pět tyčinek. Na jiných rostlinách jsou květy pestíkové, jež tvoří podlouhlé šištičky. Za každou šupinou šištičky jsou dva semeníky dozrávající v malé nažky. Šupiny a nažky jsou pokryty žlutými žlázkami (chmýřím), které produkují hořkou pryskyřičnou látku příjemné vůně.

Použití

U nás se chmel pěstuje asi od 11 století. Nejvíce je ho v chmelařských oblastech jako Lounsko, Žatecko, Rakovnicko, ale i jinde. Pěstují se pouze samičí rostliny, které vytvářejí šištice, jež nesmí být opylovány. Tyto šištice se používaly dříve jako zklidňující

Křen a jeho léčivé účinky

Křen a jeho léčivé účinky, popis a použití

Křen jako zelenina se používal již od starověku. Pochází z jihovýchodní Evropy. U nás se vyskytuje divoce nebo ho pěstujeme na našich zahradách. Konzumuje se hlavně kořen (syrový, strouhaný, sušený a konzervovaný), někdy i nať. Je to chuťově výrazná, ale i zdraví prospěšná zelenina. Křen a jeho léčivé účinky jsou známy již od pradávna.

Popis

Křen selský (Armoratia rusticana) je vytrvalá rostlina patřící do čeledi brukvovitých. V zemi má válcovitý kořen, na povrchu hnědožlutý, uvnitř bílý. Z něho vyrůstá do výšky půl až jednoho metru dutá, na povrchu rýhovaná, lodyha, která se nahoře bohatě větví. Z kořene také vyrůstá růžice přízemích listů, na dlouhých řapících. Listy jsou podlouhle vejčité s vroubkovanými okraji. Listy vyrůstající z lodyhy jsou čárkovité a téměř celokrajné. Bílé květy, sestaveny v dlouhých hroznech, se rozvíjí v červnu a červenci. Nadkvětý semeník uzrává v plod zvaný šešulka. Má dvě pouzdra, které obsahují v každé z nich  4 – 6 semen.

Použití

Křen používáme k nakládání zeleniny (okurky, červená řepa), čerstvě nastrouhaný křen podáváme k vařenému masu, uzeninám, minutkám, k vejcím uvařeným natvrdo, k tvrdým sýrům, do pomazánek, omáček, můžeme s ním ochutit hořčici a majonézu. Používá se také jeho nať jako přísada do solené a konzervované zeleniny. V lidové medicíně je křen oblíbeným pomocníkem při

Křenový sirup

Křenový sirup recept

Z křenu si můžeme v domácích podmínkách připravit křenový sirup, který je dobrým pomocníkem při nachlazení a problémech s ním spojených, protože má schopnost uvolňovat hleny a usnadňuje vykašlávání. Exituje mnoho receptů na tuto užitečnou medicínu.

Křenový sirup – recept, použití, léčivé účinky

Suroviny na křenový sirup:
      • 250 g křenu
      • 200 g kvalitního medu
      • šťáva z citrónu
      • voda

      Příprava křenového sirupu:
      Křen oloupeme a nastrouháme na jemném struhadle. Zalijeme šálkem hodně teplé, ne vroucí, ale převařené vody.

      Směs dobře promícháme a necháme stát 1,5 – 2 hodiny. Potom přecedíme přes plátýnko nebo jemný

      Pěstování křenu

      Pěstování křenu na záhonu

      Křen patří mezi oblíbené doplňkové zeleniny. Pro jeho široké využití v kuchyni i v lidovém léčitelství, má pěstování křenu u nás již velmi dlouhou tradici.

      Pěstování křenu

      Křen je vytrvalá rostlina odolná proti mrazu i suchu. Vyžaduje hlubokou humózní půdu, ne příliš těžkou Nevhodné jdou půdy zamokřené a sléhavé. Ještě dodnes se křen někde pěstuje jako trvalá kultura a podle místa vzniku (Malín u Kutné Hory) a pěstování se tomuto způsobu říká malínský. Rostlina má bohatě rozvětvený kořenový systém. Rozmnožuje se kořenovými oddělky. I z malé části kořene vyroste nová rostlina.

      První způsob pěstování (ze silných kořenových řízků)
      Řízky z velkých kořenů (asi 2 – 3 cm silné a 10 cm dlouhé) sázíme do hloubky 25 – 30 cm. Řízky se pokládají vodorovně do půdy. Mezi sazenicemi necháváme vzdálenost 60 – 70 cm. V prvním roce se objeví z

      Zázvor a jeho léčivé účinky

      Zázvor a jeho léčivé účinky na náš organismus

      Zázvor je jedno z nejstarších koření, pocházející z asijského kontinentu. Používali ho již staří Římané a Řekové. Do Evropy se dostal až ve středověku. Dodnes je všeobecně rozšířeným kořením a má široké použití i v lidovém lékařství. Zázvor a jeho léčivé účinky jsou v lidové medicíně používány již po staletí.

      Popis

      Zázvor lékařský (Zingiber officinale), zastarale také zázvor pravý, je rostlina patřící do čeledi zázvorníkovitých. Je to jednoděložná rostina s rákosovitými listy. Pěstuje se pro dužnaté, hlízovitě ztloustlé oddenky, dlouhé asi 10 cm.

      Z hlízovitě členěného, plazivého oddenku vyrůstá několik lodyh až do výšky 1 metru. Jsou porostlé dvěma řadami úzkých přisedavých listů. Z oddenku vyrůstají také bezlisté květonosné stvoly, zakončené hustým, příjemně vonícím, klasovitým květenstvím. Plody dozrávají v trojpouzderné mnohosemenné tobolky.

      Zázvor můžeme najít hlavně na plantážích v Indii, Číně, Japonsku, Jamajce a v západní Africe. Planě se nevyskytuje. Množí se vegetativně, částmi oddenků. Daří se mu v nížinách v lehčích humózních půdách s dostatkem vláhy. Rostliny nesnáší přímé slunce. Když zaschnou nadzemní části, zázvor se sklízí, pere, suší a dále upravuje. Podle zpracování rozlišujeme zázvor neloupaný, pololoupaný, loupaný a zázvor bělený.

      Použití

      Zázvor se přidává do různých kořenících směsí, používá se při pečení, do cukrářských výrobků, perníků, biskvitů, ale i ke kořenění masa, drůbeže, ryb a podobně. V různých zemích je oblíben

      Pěstování zázvoru

      Pěstování zázvoru návod

      Pěstování zázvoru není složité, přestože je to exotická rostlina. Můžeme jí jednoduše pěstovat i v domácích podmínkách.

      Pěstování zázvoru

      Zázvor potřebuje ke zdárnému růstu světlé stanoviště, ne však přímé slunce. Světlo by mělo být rozptýlene nebo mírně zastíněné. Má rád bohatou, propustnou půdu bez kamenů. Pro zázvor jsou důležité poměrně vysoké teploty, proto je nejvhodnější ho pěstovat ve skleníku nebo doma v květináči.

      Nižší teplota způsobuje zahnívání oddenku, citlivého na chlad. Zázvor vyžaduje pravidelnou a dostatečnu zálivku, né však přelití. Nejlépe se mu daří v